Pět dnů jadernou Francií

Skupina dvaceti studentů, doktorandů a učitelů Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze a Západočeské Univerzity v Plzni podnikla v termínu 3.-8.7.2011 studijní cestu po francouzských jaderných zařízeních organizovanou společností Areva. Cesta byla uskutečněna v rámci smlouvy o spolupráci mezi FJFI a firmou Areva, která byla podepsána začátkem letošního roku. V rámci této cesty nám společnost Areva umožnila nahlédnout pod pokličku mnoha svých provozů souvisejících s využíváním jaderné energie, od závodů po výrobu komponent pro elektrárny, vlastní elektrárny, výcvikové středisko, závodu na přepracování vyhořelého paliva, i úložiště nízko a středně aktivních odpadů. Dohromady desítky specializací, odborností, přístrojů, zařízení, postupů a přístupů skládajících dohromady barevný kaleidoskop francouzské jaderné energetiky.

 Společnost Areva se o nás příkladně starala. Celý týden nám byl k dispozici průvodce Frederic, autobus, který nás přepravoval mezi jednotlivými závody a nechyběly ani exkurze do tajů francouzské kuchyně. „Sprievodca bol vynikajúci o všetkom vedel takmer všetko a čo nevedel, ochotne dodatočne dodal informácie. Organizácia celej exkurzie bola vynikajúca, všetko sedelo do poslednej minúty, do detailu. Všetko bolo dopredu 100% zariadené, čo sa mne osobne veľmi páčilo.“ líčí dojmy z cesty student katedry jaderných reaktorů FJFI Miroslav Žilka. „Jaderka by mohla vyhlásit tender na postavení nové menzy na Břehovce, přičemž předem daným vítězem by měla být Areva. Takovou jídelnu bych si nechala líbit“ komentuje úroveň stravování Lenka Tománková, studentka katedry dozimetrie a ionizujícího záření FJFI.

 Exkurzi jsme zahájili v Burgundsku návštěvou továren v Creusot Forge a Chalon Saint Marcel, kde se vyrábějí velké výkovky a odlitky a z nich potom zařízení jaderných elektráren jako jsou parogenerátory, tlakové nádoby reaktorů, či potrubí primárního okruhu. „Měli jsme možnost uvidět výrobu jaderného reaktoru, parogenerátoru a dalších těžkých komponent jaderné elektrárny tzv. de novo, tedy od nekovaného kusu železa, až po hotový výrobek.“ líčí Aneta Sajdová, doktorandka katedry jaderné chemie FJFI. „Z toho čo sme videli, pre mňa ako študenta jadrových reaktorov, sa najviac páčila navšteva závodou v Creusot Forge, Chalon St. Marcel, kde sme videli výrobu všetkých najväčších komponent pre JE, ako je parogenerátor alebo tlaková nádoba pre reaktory EPR. Videli sme každú jednu časť výroba týchto komponent a potom finálny produkt, ktorý bol ohromujúco veľký. Keby to nevidím naživo, nevedel by som si tú veľkosť predstaviť.“ dodává Miroslav Žilka.

V úterý následovala návštěva výcvikového centra společnosti Areva s maketami bazénu reaktoru, komponent zařízení primárního okruhu, komponent reaktoru, palivových souborů atp. Poté přesun do Normandie do přístavního městečka Cherbourg v oblasti La Hague. Zde se v relativně blízkém sousedství nacházejí hned tři jaderná zařízení - úložiště nízkoaktivních odpadů ANDRA, lokalita Flamanville se dvěma jadernými bloky každý o výkonu 1350 MWe, a staveništěm bloku s reaktorem EPR (který je jedním z kandidátů zvažovaných i pro dostavbu elektrárny v Temelíně) a přepracovací závod v La Hague.

Petr Průša z katedry dozimetrie a ionizujícího záření popisuje návštěvu úložiště následovně: „Vedle elektrárny ve Flamanville a závodu přepracování paliva v La Hague, k němuž se těsně přimyká, působí úložiště středně a nízkoaktivního odpadu ANDRA (Agence nationale pour la gestion des déchets radioactifs) velmi nenápadně. U vstupu do zařízení spatříte pouze malou administrativní budovu a za ní mírný travnatý kopeček zdvihající se do výše pár metrů. Nic, co by zřetelně naznačovalo, že se tu nachází jedno z největších povrchových úložišť radioaktivního odpadu Evropy. U vchodu do zařízení se nás ujala sympatická, pohledná Belgičanka a hned v úvodu pro nastolení uvolněné atmosféry zavtipkovala ohledně svého původu a blonďatých vlasů. Následovalo video se základními informacemi o úložišti, které se pokusím shrnout. V letech před úložištěm Francie provozovala dnes již dlouho zakázaný způsob ukládaní radioaktivního odpadu, totiž na dno mořské. Nicméně již tehdy padlo rozhodnutí vybudovat povrchové úložiště a není jistě náhodou, že se nachází hned vedle závodu na zpracování vyhořelého paliva. Výstavba zahrnovala mnoho betonu, spoustu inženýrských bariér, drenáž atd. Kdo chce, najde si čísla a schémata na internetu. Nevím však, zda-li bude mít možnost vidět animaci krtka, kterému byla do cesty k radioaktivnímu odpadu vložena vrstva dle našeho názoru čarovné zeminy, jež ho prý dozajista odradí od spáchání radiační nehody. Ano, i takové detaily se zřejmě musí uvažovat. Po filmu a krátké debatě jsme se vydali na obchůzku úložiště. Již pár let je vyřazeno z provozu, což znamená, že bylo uzavřeno, zahrnuto zeminou, obloženo bariérami, mimo jiné proti vodě, rostlinám a již zmíněným krtkům a nakonec zatravněno. Nebýt toho, že úložiště má tvar hřebenové střechy a mírně vystupuje nad reliéf okolního terénu, nejspíš by vypadalo jako čerstvě posečená louka. Takto je přece jen znát, že celý ten kopec skrývající zářící vnitřek je dílo lidských rukou. Okolo i skrz pobíhajícím zajícům to ovšem nijak nevadí, naopak se zřejmě těší z jen občasné a řídké přítomnosti lidí, kteří se radioaktivity povětšinou bojí víc než oni. Kolem úložiště vede cesta a je na něm umístěn miniaturní cihlový baráček, obojí pro účely monitorování: vody, atmosféry, zeminy i organismů. Na jeho druhém konci od vstupu se lze pokochat nádherným výhledem na pobřeží a moře. Chcete-li, zadejte do maps.google.com souřadnice 49.678293,-1.86146 a spatříte zelený polygon úložiště na východ od La Hague lemovaný kolem dokola cestami.“

„Očarujúca bola návšteva elektrárne Flamanville, ktorej okolie je asi najkrajšie na svete, videli sme v mori plávať aj delfíny“, popisuje další dojmy Miroslav Žilka. Kromě elegantního zasazení elektrárny do krajiny nabízí lokalita pro Čechy i možnost velmi zajímavého srovnání, neboť první dva bloky místní elektrárny byly uvedeny do provozu ve stejnou dobu jako elektrárna v Dukovanech. Neméně silným zážitkem bylo potom vidět rozestavěný blok reaktoru EPR takřka z ptačí perspektivy.

Ve čtvrtek následovala návštěva zařízení v La Hague, kde se věnují zadní části palivového cyklu. Z vyhořelého jaderného paliva zde separují uran a plutonium pro další energetické využití a oddělené štěpné produkty vitrifikují (fixují do skelné matrice). „Pro mne jako pro chemika měla hlavní přínos návštěva továrny na přepracování jaderného odpadu v La Hague. Komplex průmyslových budov působil navenek nepřátelsky, ale svůj účel plní beze zbytku, viz např. propojení 4 ohromných bazénů ve čtyřech jednotlivých budovách. Zapůsobila na mně atmosféra respektu vůči radioaktivnímu materiálu s nímž se zde pracuje. Ochota čerpat ze zkušeností s navrhováním provozů z dřívějších let. a chuť pracovat zodpovědně je zde samozřejmostí“, komentuje návštěvu Aneta Sajdová. „Nejvíce se mi do paměti vryl jedinečný La Hague a způsob, jakým fabriku prezentovali. Teď jim to jede jak po másle, ale ne vždy to tak bylo, jak dokazuje s obrovským vynaložením sil dekontaminovaná budova AT1. Bylo fajn vidět, že i Areva dělá chyby a - co jiného jim zbývá - učí se z nich. “ přidává Lenka Tománková.

Ze své odbornosti Petr Průša dále komentuje dojmy z laboratoře pro monitorování životního prostředí: „I na katedře dozimetrie se zabýváme monitorováním životního prostředí, dá se tedy říci, že návštěva této laboratoře pro nás z KDAIZ nebyla až tak neobvyklá. Musím nicméně přiznat, že objem monitorovaného materiálu a pestrost jeho skladby jsou úplně jinde než u nás. Tam kde my si vystačíme s borůvkami, mechy a houbami, přichází Francouzi s několika druhy ryb, kraby, měkkýši, trávou, vejci a kdo ví čím ještě. Nevím, zda-li jim mám závidět, neboť vzorky připravené z mořské zvěřiny dvakrát nevoní. Jelikož však výpusť jaderné elektrárny Flamanville ústí hluboko do moře a i ostatní zařízení jaderného průmyslu na Cotentinském poloostrově jsou od pobřeží co by kamenem dohodil, není zbytí. Program monitorování činí pro nás pestřejší i skladba přístrojů. Krom nejběžnější spektrometrie záření gama s HPGe detektory se stanovuje i aktivita alfa a beta pomocí proporcionálních počítačů. Pro takové měření dík malé pronikavosti záření alfa již samozřejmě nestačí vzorek vysušit rozemlít a nacpat do přesně definovaných nádob. Je třeba pomocí chemických metod aktivitu zkoncentrovat a nanést v tenkých vrstvách na podložku. Teprve takto připravený vzorek lze měřit. Nebohý krab, kterého tu zaživa uvaří v obrovském kotli, tak ani po smrti nenajde klid a během mnoha chemických je rozložen doslova na atomy. Můžeme se však právem utěšovat tím, že i s uvážením tohoto faktu, škodí jaderná energie životnímu prostředí méně, než jiné zdroje energie schopné ji poskytnout v dostatečném množství.“

Na závěr cesty jsme navštívili výzkumný ústav CEA v Saclay nedaleko Paříže, kde jsme viděli zařízení pro studium vlivu zemětřesení na stavební struktury elektrárny a horké komory určené zejména pro studium vlivu ozáření na rozličné charakteristiky konstrukčních materiálů.

„Celkový dojem z exkurze po jaderných zařízeních ve Francii je jednoznačně kladný. Organizačně dobře zvládnuto, technická náročnost odpovídající čekávání. Oceňuji srozumitelně připravené prezentace doplněné krátkými filmy, které pomohly uvést danou problematiku. Mnohdy vtipní a vstřícní průvodci odvedli skvělou práci. Celá exkurze působila velmi uceleně a smysluplně“, shrnuje Aneta Sajdová. A nelze než souhlasit.

Galerie

Související studijní obory na Jaderce

Jaderné inženýrství Bc. Ing. Jádro

Obor poskytuje vzdělání jak teoretické tak praktické týkající se technologie jaderných reaktorů.

Zaujal vás tento článek? Podělte se o něj s ostatními!