Cesty Františka Štampacha

Kromě trasy Trojanka - Břehovka a zpět jsem měl příležitost během svého prvního roku jako Ph.D. student na FJFI zrealizovat také řadu dalších zajímavých cest. Za jeden rok jsem navštívil celkem šest zemí v rámci účasti na různých konferencích, workshopech a letních nebo zimních školách. Za tyto možnosti vděčím především svému školiteli, profesoru Šťovíčkovi, ale také například profesoru Exnerovi, nebo tomu, že jsem se stal členem výzkumné skupiny MAFIA na katedře matematiky. 

Moje první zahraniční cesta se uskutečnila v listopadu roku 2010 a vedla do Marseille, kde se konala konference Quantum Dynamics na počest zesnulého Pierra Duclose, který řadu let spolupracoval s Pavlem Šťovíčkem. Ve volné chvíli je možno podniknout výlet lodí z Marseille na asi kilometr vzdálený ostrov s pevností D'If, kde lze obdivovat pěkně zachovalou, za nohu přikovanou kostru Edmonda Dantese. Málokdo dnes totiž ví, že známý hrabě Monte Christo ostrov nikdy neopustil, zemřel po šedesáti letech tvrdého žaláře a nestal se tedy ani hrabětem. Proto původní biografický román mapující jeho život v pevnosti, musel spisovatel Alexander Dumas pro značnou stereotypnost předělat do současné verze.

V únoru 2011 jsem se vydal do italského Bressanone, známého spíše jako Brixen, na zimní školu Mathematical Methods in Quantum Mechanics. Tam jsem se zúčastnil několika více-přednáškových kurzů na různá témata týkající se převážně matematiky používané v kvantové fyzice.  

Další destinací byly Drážďany, kde se v červnu 2011 konala konference Quantum Physics with NonHermitian Operators. Zde se někteří lidé, kteří vystoupili se svými příspěvky, snažili přesvědčit posluchače, že i nesamosdružené hamiltoniány mají své místo v kvantové fyzice, což odporuje základním postulátům. Velká pozornost je dnes věnována operátorům, které sice nejsou samosdružené, ale mají reálné spektrum. Tato věc je velice zajímavá především z matematického hlediska.

Přestože z Drážďan po druhé světové válce moc nezbylo, mají dnes pěkné a klidné historické centrum, které  v době mého pobytu krásně kontrastovalo s pouličními oslavami v novější části města. Nejvíce se mi ale líbilo místo, kde vědci v Drážďanech pracují - Institut Maxe Plancka. Je to moderní instituce, která je pro zaměstnance kdykoli přístupná a kde všechno funguje tak, jak má, tedy velice rychle a s německou precizností. Na fotografii z Drážďan můžete vidět cukrárnu Möbius, ze které měla největší radost především Pózování pro časopis Quelle, Drážďany, Německo Cukrárna Möbius, Drážďany, Německoprofesorka Pelantová, neboť je jedním z hlavních iniciátorů smělého projektu „Souvislost rozdělení prvočísel s rozložením cukráren ve světě“. Výzkum běží již několik let a více informací o něm můžete najít na stránkách skupiny TIGR. 

Krátce po návratu z Drážďan jsem zamířil směr Sevilla na International Workshop on Operator Theory and its Applications. Celé dny jsem trávil v klimatizované univerzitě, protože venkovní teplota dosahovala nesnesitelných 319,15 K. Krásy Sevilly si proto užijete nejlépe v noci, kdy celé město ožívá, bary se zaplní lidmi a ulicemi zní temperamentní španělská hudba. Pěkným místním zvykem jsou odpolední siesty, kdy po zhruba hodinovém obědě všechny přepadne jakási davová únava, lidé popadají všemožně pod stromy a začínají vstávat po dvou, někdy po třech hodinách hlubokého spánku.

Kromě pozitivního vlivu na psychické zdraví Španělů, je, myslím, pěkně vidět dopad této (ne)činnosti i na ekonomické situaci Španělska.

Den po návratu ze Sevilly jsem nasedl na letadlo do Moskvy, cílem bylo ruské městečko Dubna. Do Dubny jezdí každý rok mnoho studentů z FJFI i z jiných českých univerzit. Vědecký program v Dubně byl rozmanitý, kromě dvou konferencí o algebraických metodách ve fyzice se v tamním areálu JINR konal algebraický mini-kurz Ondřeje Navrátila pro studenty FJFI, dále pak bylo možné zapojit se do programu studentské praxe při JINR. Na Dubně je nejlepší, že je navštěvována mnoha studenty z různých zemí, a tak, když zrovna nemáte v programu práci na nějakém těžkém matematickém problému, vždycky se najde skupina lidí, s níž můžete něco podniknout. V Rusku jsem navštívil Moskvu a Petrohrad. Těmto destinacím je na této nástěnce věnován samostatný příspěvek, a proto zde o nich nebudu psát. 

Posledním navštíveným místem byl malý ostrov Tjärnö ve Švédsku, kde jsem strávil týden na letní škole Mathematical Topics in Quantum Mechanics and Quantum Information. V tamější biologické laboratoři pro výzkum mořské fauny proběhla řada pěkných matematických přednášek zaměřených především na kvantovou fyziku. Krásy Švédska tkví zejména v člověkem téměř nedotčené přírodě, celkovém klidu, vlídnosti a srdečnosti Švédů.  

Kromě toho, že se na konferencích a podobných akcích můžete dozvědět něco užitečného a někdy dokonce i zajímavého, je cestování jedinečnou příležitostí k získávání nových kontaktů, vstřebávání cizích kultur a rozšiřování celkového rozhledu člověka.

František Štampach, 1. ročník PGS

Příspěvek z roku 2011.

Galerie

Zaujal vás tento článek? Podělte se o něj s ostatními!