Indo-česká spolupráce na Katedře jaderných reaktorů

Na přelomu listopadu a prosince se uskutečnil jeden z prvních kroků v rámci indo-české spolupráce. Jednalo se o workshop zaměřený na Monte-Carlo modelování nejen v reaktorové fyzice, který pořádaly 3 indické univerzity – G.G.S.Indraprastha University v Novém Dillí, University of Rajasthan v Jaipuru a M.S.University ve Vadodaře. Patronem v České republice byl Karel Katovský z VUT, který do Indie vyslal skupinu svých studentů a já jsem měl to štěstí, že jsem se k nim mohl přidat.

Po příletu do Dillí nás jako první přivítal všudypřítomný smog, na který jsme si museli rychle zvyknout, ale především šílenství, které se všude v okolí na silnicích odehrávalo. Po šťastném přejezdu do hostelu jsme s potěšením zjistili, že je o nás úžasně postaráno a samotné ubytování lze srovnat s evropskými studentskými kolejemi. Navíc pro nás hned první den organizátoři přichystali výlet do 200 km vzdálené Agry a veleznámé hrobky Taj Mahal.

V prvním týdnu nás během pobytu v Dillí čekaly na univerzitě přednášky o základních principech metod Monte-Carlo a jednoduché modelování v MATLABu. Vyzkoušeli jsme si tak např. vytvořit generátory pseudonáhodných čísel, modely neutronových zdrojů nebo model solárního panelu. Za přednášejícím pultem se vystřídali jak jedni z předních vědců v oblasti reaktorové fyziky, tak studenti z doktorského studia, kteří měli na starosti především praktickou část kurzu.

Přesto nám zbyl i dostatek času porozhlédnout se po městě, po kterém nás provázel jeden z našich lektorů. Naskytla se nám příležitost spatřit nejvyšší cihlový minaret na světě Kutub Minár, polyteistický Lotosový chrám nebo India Gate.

O víkendu nás čekal přejezd do historického města Jaipur. Hned v neděli jsme měli možnost prohlédnout si celé historické centrum města, včetně mahárádžova sídla, vodního paláce či paláce větrů. Pro mnohé se stala vrcholem celého výletu odpolední projížďka na sloních hřbetech.

Samotný program workshopu byl tentokrát experimentálního charakteru. Vzhledem k omezeným finančním možnostem, kterými tamější univerzity disponují, je většina experimentálního vybavení dílem místních profesorů, ale i samotných studentů. Každému bych doporučoval něco takového alespoň jednou v životě zažít. Vždyť kdy se člověku naskytne příležitost vidět vlastnoručně sestavený HPGe detektor, nebo dokonce urychlovač částic.

Na konci týdne nás čekal opět přejezd. Tentokrát jsme si měli vyzkoušet 14hodinovou jízdu místní vlakovou dopravou do 700 km vzdáleného města Vadodara. Nelze ani slovy popsat, jak se každý z nás na takovou cestu těšil. Navíc si každý z nás pošetile očekával, že směrem k jihu se budeme dostávat do čím dál méně civilizované části Indie. Více jsme se snad mýlit nemohli. Po cestě jsme se pokusili přihlížejícím neúspěšně vysvětlit pravidla karetní hry „prší“ a najednou jsme byli v cíli. Z Vadodary se vyklubalo velmi bohaté průmyslové město a ubytování se dalo srovnat s lepším evropským hotelem. Bohužel zde nebylo tolik příležitostí pro kulturní vyžití, o to více jsme si však užili cestování místními rikšami a smlouvání o vše, na co nám padlo oko. Přece jenom jsme si po třech týdnech v Indii už na mnohé zvykli a většina věcí nám připadala jako samozřejmost.

Náplní naší poslední etapy byla prezentace již existujících výpočetních kódů na bázi Monte-Carlo, jako je MCNP nebo EMPIRE. Také jsme měli možnost nahlédnout do institutu, který se zaměřoval na výzkum v oblasti jaderné fúze a kde se vyvíjeli i součástky pro francouzský ITER.

Celkově se jednalo o velmi zajímavý náhled do naprosto jiné kultury a jiného způsobu života. Měli jsme možnost obohatit svůj život o spoustu nových zážitků, ale zároveň se dozvědět i nové informace pro profesní rozvoj a navázat nová přátelství. Musím konstatovat, že jsem se nikdy nesetkal s tak příjemnými a vstřícnými lidmi, jako byli naši hostitelé. Rada na závěr? Pokud se vám někdy naskytne taková příležitost, okamžitě po ní skočte, nebudete litovat!

Milan Žák

Příspěvek z roku 2014.

Galerie

Zaujal vás tento článek? Podělte se o něj s ostatními!