Jak se studuje na Taiwanu? Vypráví student Katedry jaderných reaktorů

Jsem studentem posledního ročníku magisterského studia na Katedře jaderných reaktorů. Před více než dvěma lety jsem se rozhodl, že svůj závěrečný rok studia strávím na univerzitě v zahraničí. Část předmětů magisterského studia jsem proto stihl udělat v bakalářském studiu a zbytek jsem dostudoval za rok. Na poslední rok mi zbylo pouze vypracování diplomové práce. Důvodem proč jsem to tak udělal je, že v některých případech je problém s uznáváním povinných předmětů studovaných v zahraničí a tato zahraniční zkušenost potom vede k prodloužení studia.

S vymyšleným studijním plánem jsem začal hledat zahraniční univerzitu. Měl jsem tři základní podmínky: 1. na univerzitě musí být zaměření jaderné inženýrství, 2. chci poznat vzdálenou kulturu (mimo Evropu) a 3. chtěl jsem se naučit další světový jazyk. Nakonec jsem zvolil National Tsing Hua University na Taiwanu, která má blízké kontakty s FJFI, je zde jediná katedra zabývající se jaderným inženýrství na Taiwanu a zároveň v místním Chinese Language Center můžu studovat čínštinu. National Tsing Hua University je druhá nejlepší univerzita na Taiwanu, ale v oblastech jako chemické, materiálové, strojní, jaderné inženýrství je suverénně nejlepší a patří do první třicítky nejlepších univerzit na světě. ČVUT je pro porovnání v celkovém žebříčku QS World University Ranking na 451-460. místě, NTHU na 199. místě. Z mého subjektivního pohledu není kvalita samotné výuky na NTHU o mnoho lepší, spíš naopak, zásadní rozdíl ale je v publikační a výzkumné činnosti. Již od bakalářského studia se vtlouká studentům do hlavy, jak je důležité publikovat a pro většinu studentů a profesorů se to stalo hlavním cílem působení na univerzitě. Je tomu přizpůsobený i systém studia. Moji současní kolegové jsou experti na nějaké svoje výzkumné téma, ale chybí jim obecnější rozhled. U nás máme od všeho trošku - neutronika, teplo, materiály, chemie..., ale tady jsou studenti zaměření na svoje téma a zbytek je nezajímá. Potom dochází k situacím, kdy na exkurzi na elektrárně doktorandi jaderného inženýrství nepoznají turbínu, protože je zajímají jenom odpady. Na druhou stranu však mají několik publikací o odpadech v prestižních časopisech.

Systém studia je proti našemu hodně odlišný, zejména magisterské studium. Ve třetím ročníku bakalářského studia si student vybere laboratoř a profesora, ke kterému bude patřit a pomáhá doktorandům s jejich výzkumem a učí se od nich jak publikovat a pracuje s nimi jako asistent. Jinak je bakalářské studium podobné s naším. Za celou dobu magisterského studia, průměrně 2,5 roku, ale musí odstudovat jenom 23 kreditů (1 kredit=3 české kredity), což není problém zvládnout za rok. Jejich hlavní práce je v laboratořích, mají předepsaný počet publikací a citací k tomu, aby mohli ukončit studium dále musí chodit na konference, účastnit se projektů jiných kateder atd. Je to podobné s naším doktorským studiem, ale o několik let dříve. Studenti platí školné asi 8000 Kč/semestr, ale zároveň dostávají plat 4000 Kč/měsíc a navíc mají možnost dělat studijní asistenty nebo výzkumné poradce (samozřejmě ne zadarmo), takže v celkovém součtu jsou na tom i se školným finančně mnohem lépe než čeští studenti.

Přidělili mě do laboratoře Dr. Chih-Hao Lee. Jsou tady 3 bakaláři, 4 magistři a 2 doktorandi. Dr. Lee je jako náš šéf, který určuje, co kdo bude dělat, jaké předměty bude studovat, kupuje vybavení, přiděluje peníze, ale také třeba uděluje povolení k ukončení studia. Student může mít hotové všechny požadavky k ukončení studia, ale pokud s ním není profesor spokojený, tak ho prostě ke státnicím nepustí. Každé pondělí od 7 večer máme meeting celé laboratoře, kde se řeší, co kdo udělal, prezentují se výsledky a problémy. Na meetingy nezapomenu hlavě proto, že málokdy končí před 1 hodinou v noci a někdy jsou opravdu nekonečné a i pro mě jsou povinné. Podobných laboratoří je na katedře asi šest a každá funguje jako samostatná jednotka s vlastním financováním a vlastními projekty. Laboratoř funguje i mimo univerzitní prostředí, například spolu jezdíme na výlety, chodíme na společné večeře nebo třeba chodíme do bazénu.

Mezi pozitiva studia na NTHU patří krásný velký kampus. Je to spíš velký park, ve kterém jsou naskládané jednotlivé budovy. V kampusu je všechno, co člověk k životu potřebuje: katedry ve vzdálenosti do 10 minut od sebe, obchody, banka, pošta, koleje, sportoviště, bazén, doktoři, knihovna, kino. Pokud by člověk nechtěl, nemusí kampus vůbec opustit. Dalším pozitivem je vybavení. Pokud bych chtěl, poskytnou mi pro výzkum téměř cokoliv. Je tady 10 MW školní reaktor, kde je jedno z nejlepších světových pracovišť pro BNCT, neutronová radiografie, NAA, výroba radionuklidů..., moji kolegové mě berou také na experimenty na synchrotron, který je hned za kampusem, jsou tu dva Van de Graffovy generátory, horké komory, velmi silné zdroje pro ozařování, výpočetní servery, laboratoře pro výrobu radionuklidů, nepřeberné množství elektroniky, detektorů a prostě téměř cokoliv, co by student k výzkumu mohl potřebovat.

Tím se ale dostávám k negativům studia na NTHU. Vybavení tady je špičkové, ale je málo využívané. Jádro se totiž na Taiwanu stalo sprostým slovem a to doslova. Například název katedry byl dříve Nuclear Engineering and System Science Department, teď už je to bez Nuclear, protože jádro není v módě. Téměř 80% veřejnosti je proti využívání jáderné energii i přesto, že úspěšně provozují 6 energetických reaktorů, 2 jsou těsně před spuštěním a podíl jaderných zdrojů na celkové výrobě elektrické energie je přes 20%. Kvůli této veřejné histerii se mění i výuka na katedře. Všechno se otáčí mimo klasickou jadernou energetiku směrem k jaderné medicíně, urychlovačům, tenkým vrstvám a čemukoliv dalšímu mimo čistě reaktorové aplikace. Druhou věcí, se kterou se nemůžu smířit je jejich potlačování individuálního a konstruktivního myšlení. Vyrábí tady armády stejně myslících robotů, jakýkoliv nápad nebo myšlenka, která není ve sktriptech tady nemá šanci na úspěch. Další věc, co se mi nelíbí je to, že NTHU je někdy jako americká střední škola. Roztleskávačky a basketbalisté chodí po kampusu ve svých dresech, do školy se nosí omluvenky, po obědě se hromadně spí na lavicích a většina studentů je těžce závislá na svých mobilních telefonech a internetových hrách.

Studijní výměna není samozřejmě jenom o studiu. Taiwan je malý ostrov, velký asi jako Morava, takže na krátkodobé cestování je ideální. Za 7 měsíců, co jsem tady, jsem procestoval většinu místních atrakcí. Nejkrásnější jsou tady asi hory, které zabírají třetinu ostrova a jsou ideální pro jakoukoliv úroveň hikování. Kvůli kulturní revoluci ve "velké" Číně lze najít starou čínskou kulturu především na Taiwanu, nikoliv v Číne. Není tu nouze o stovky chrámů a paláců, tradiční oslavy starých čínských svátků nebo muzea s původními čínskými exponáty, které sem byly převezeny z Číny. Vyzkoušel jsem si také surfování nebo potápění. Koupil jsem si také motorku, se kterou projíždím ostrov. Místní provoz a pravidla silničního provozu jsou pro Evropany unikátní a těžce se na to zvyká. Samotný život na Taiwanu je velké dobrodružství, ať jde o jídlo cestování nebo místní zvyky, nad kterými i po několika měsících stále nevěřícně kroutím hlavou. S angličtinou na ulici bývá někdy problém, proto stále víc používám čínštinu. Překvapilo mě, že pouze mluvení není tak náročné a již po pár měsících se domluvím. Se čtením a psaním je to horší, podle mé lektorky bych měl znát už kolem 700 znaků, ale když se podívám na nějak neznámý text, pořád vidím klasický rozsypaný čaj a nemyslím si, že se to brzy změní.

Studium v tak odlišném prostředí je hodně obohacující zkušenost. Určitě se budu na život v ČR dívat úplně jinak než dřív. Pokud se rozmýšlíte nad studiem v zahraničí, určitě to za ty komplikace stojí a můžu to jen doporučit. Pokud by měl někdo zájem o studium na Taiwanu, může se mi ozvat. Byl jsem na konferencích a návštěvách i na dalších taiwanských univerzitách a můžu poradit s výběrem nebo čímkoliv jiným.

Martin Ševeček

Příspěvek z roku 2014.

Galerie

Zaujal vás tento článek? Podělte se o něj s ostatními!