Marseille v květnu

Spolupráce profesora Pavla Šťovíčka, mého školitele,  s francouzským  institutem Centre de Physique Théorique  v Marseille probíhá úspěšně již řadu let. Tato spolupráce je velice plodná pro obě strany a v současné době probíhá zejména v rámci programu Barrande s profesorem Pierrem Duclosem.

S panem profesorem jsme se domluvili, že ideální by byl pobyt v délce jednoho měsíce, kterážto doba je dostatečně dlouhá na rozhlédnutí se a načerpání zkušeností, a zároveň je pro mne možné dohnat absenci při vyučování samostudiem. Nakonec jsme se rozhodli pro květen. Byl jsem trochu nejistý, jak vydržím celý měsíc v cizí zemi, z jehož jazyku umím tak maximálně pozdravit. O francouzské chuti mluvit anglicky nebo německy jsem slyšel své. Naštěstí v CPT zrovna dodělával doktorát David Krejčiřík, student docenta Exnera, a též se zde nalézal Karol Kampf, pro změnu doktorand profesora Hořejšího z mff, takže jsem měl zastání a jazykovou podporu.

CPT se nalézá stejně jako několik univerzit a ústavů Francouzské akademie věd ve čtvrti Luminy, která je značně vzdálena ruchu druhého největšího města Francie. Samotný ústav tvoří tři patra univerzitní budovy, přičemž jedno patro zabírá knihovna. Ústav má asi 120 stálých zaměstanců. Odhaduji, že asi polovinu tvoří cizinci. Pracovníci jsou přibližně rovnoměrně rozděleni do tří skupin, podle směru výzkumu.

Začátek pobytu byl krušný. Moje představy a očekávání samozřejmě vzaly postupně za své. Především koleje. Myslel jsem, že Strahov může existovat jen v České kotlině. Měl jsem sice svůj vlastní pokoj, ale to byl asi jediný komfort. Na společných záchodech, koupelně a kuchyni bylo dobrým zvykem neudržovat čistotu. Například vejce, které nějaký dobrák rozbil v kuchyňce v pátek, čekalo na úklid až do pondělí dopoledne, kdy přišla uklizečka. Na koleji jsem zdaleka nebyl největším exotem, sousedé byli asi následujícího složení: vedle Švéd, Maročan, dále Kurdové, Japonky, Ital a občas dokonce i nějaký Francouz. Další dobrou zprávou (kromě neustálého deště) byly prázdniny, svátky a stávka autobusů, takže první pořádné jídlo jsem měl až týden po příjezdu.

Podmínky v ústavu byly zato přímo ideální. Dostal jsem svoji vlastní kancelář s počítačem. Bohatá knihovna byla o patro níž. Vyhledání a okopírování potřebných článků byla otázka několika minut. Shodou okolností se můj výzkumný úkol dostal do slepé uličky, a tak jsme se s profesory Šťovíčkem a Duclosem (mým konsultantem) dohodli, že začneme něco úplně nového, s tím že práci odevzdám až v září. Pikantní na tom bylo, že veškeré naše znalosti o problematice Egorovova theorému byly, že P. Duclos věděl, jak se to jmenuje a co to zhruba znamená. Počátečním impulsem byl článek D. Roberta a pak už jsem si musel pomoci sám. Nikdy bych nevěřil, že za květen v CPT udělám víc práce než tady za celý rok. Ohromnou výhodou takovýchto institucí je rozmanitost a bohatost zkušeností jejich členů. Seznámil jsem se a žádal o radu několik „hlav“ a vždy jsem narazil jen na ochotu.

Mé největší překvapení však vzbudilo okolí. Přímo za areálem Luminy se nachází rezervace Calanques. Jedná se o vápencové skály tyčící se nad mořem až do výšky 400 metrů a tvořící četné zálivy s průzračně modrou vodou. Nevelká rezervace, která se dá za jediný den přejít sem a tam, je přímo ideálním místem pro turistiku, skálolezení, potápění, cykloturistiku, fotografování i pro  koupání v moři. Počasí koncem května bylo už velmi teplé, takže v moři se koupali už i místní.

Celkem jsem získal spoustu zkušeností, jak se dělá věda venku a jak to vypadá ve velkém výzkumném středisku. Domnívám se, že mezinárodní spolupráce je velice prospěšná neboť dochází ke kontaktu nejen zkušeností, ale i různých přístupů a způsobů myšlení.

Ondra Lev,  4. ročník MF 

Příspěvek z roku 2001.

Galerie

Související studijní obory na Jaderce

Matematická fyzika Bc. Ing. Matematika

Matematika s fyzikálním nadhledem a fyzika s matematickou přesností.

Zaujal vás tento článek? Podělte se o něj s ostatními!