Report z Erasmu ve Švédsku

Tu a tam se člověku naskytne příležitost, kdy si může vybrat, kudy povedou jeho příští životní kroky. Jedno z těch méně významných je i rozhodnutí, zda odjet na rok do ciziny a poznat svět jinde, nebo včas dokončit vysokou školu. Toto rozhodnutí přede mnou stálo, když jsem zapřemýšlel o vycestování za hranice v rámci programu Erasmus+. I když se pobyt nakonec omezil pouze na zimní semestr a jeho náplní bylo, ač to někomu může připadat podezřelé, dosti intezivní studium, rozhodně nelituji svého rozhodnutí studovat na Chalmers University of Technology ve švédském Göteborgu.
 
Samotné přístavní město Göteborg se nachází na západě země asi tak tři hodiny cesty od hranic s Dánskem. I přes svou zeměpisnou polohu, kterou bychom my označili za "daleko na severu", je výskyt sněhu v tomto městě během zimy spíše výjimečná událost. Totéž naštěstí neplatí o Stockholmu a dalších městech ve vnitrozemí či na pobřeží Baltského moře. Příroda je, alespoň na jihu, kde jsem po celou dobu pobýval, stejného rázu jako ta česká. Výjimkou jsou akorát snad četná skaliska nacházející se jednak při pobřeží a jednak zasahující dále do vnitrozemí. Tramvaje na severovýchodě Göteborgu během své cesty na konečnou projíždění mnoha tunely vykutanými do skály a samotná Chalmers zčásti stojí na skalnatém ostrohu, pod nímž se nachází stejnojmenná tramvajová zastávka. V této souvislosti jako kuriozitu zmíním skutečnost, že v době mého pobytu nově položené tramvajové koleje u této zastávky pocházely z Česka. Na výhybce byl výrobní štítek, nad kterým by zaplesalo každé srdce vlasteneckého našince.
 
Jedním ze známých faktů o Švédsku je velmi dobrá znalost angličtiny napříč všemi věkovými skupinami. Ve chvíli, kdy postarší paní vydávající obědy v menze mluví mnohem lépe anglicky než vy, si řeknete, že tady je něco v nepořádku. Univerzita samotná je vskutku mezinárodního rázu. Pokud si správně pamatuji, tak přibližně pětina všech studentů pochází ze zahraničí. Člověk tak má možnost na jednom místě potkat mladé lidi z Indie, Íránu, Číny, Německa, Francie či Islandu. Zastavme se nejprve u samotného jména univerzity, které Švédové samotní vyslovují jako Šalmeš. Na konci devatenáctého století žil byl v Göteborgu bohatý Brit jménem Chalmers, který neměl dědice a tak ve své závěti odkázal všechem svůj majetek městu. Za polovinu získaných prostředků vznikla nemocnice, za polovinu druhou byla pak založena škola pro chlapce z chudých rodin. Ve světovém hodnocení je nyní tato škola na 175 místě (QS World University Rankings, 2015). Jen pro srovnání, ve stejném žebříčku je UK na místě 244. a samotné ČVUT se nachází až na 420. příčce. Rozsahem je tato škola menší než ČVUT, rozdělení na fakulty je navíc spíše formální. Všichni studují v jednom ze dvou kampusů, jeden se nachází blízko centra, zatímco druhý, menší a modernější, stojí přímo na břehu řeky, která městem protéká.  
 
Ubytování jsem si našel v bytě u jedné Češky v severní části města. Rozsah přistěhovalectví je ve Švédsku obrovský. Zejména v předměstích žije skutečně velké množství lidí z nejrůznějších koutů světa, především z Blízkého východu. Člověku z Čech občas příjde podivné, když jede domů tramvají a ze všech cestujících vypadá nejvíc švédsky. Dalším zajímavým fenoménem je i bezdomovectví. V Göteborgu patrně nenajdete jediného švédského bezdomovce. Všichni bezdomovci, či spíše bezdomovkyně, vypadají jako rumunské babičky se sukní a šátkem zavázaným "na babku". Toto zdání navíc nebude asi daleko od pravdy, podle spolubydlící jdou mezi místními zvěsti o tom, že prý se ve městě zabydlila rumunská mafie, pro kterou tyto bezdomovkyně shánějí peníze. Sám jsem tyto ženy několikrát viděl ráno a večer v tramvaji, když jeli na denní šichtu, resp. z ní. Neopomenuly přitom ještě s prázdným kelímkem obsahujícím pár cinkajících mincí obejít všechny přítomné cestující.  
 
Osobně mne zajímalo, jak samotní Švédové nazírají na udělování Nobelových cen, jestli jim nepříjde úsměvné dávat Nobelovky "sami sobě". Odpovědí mi bylo, že Švéda potěší, když Nobelovu cenu dostane. Přinejmenším je udělovací ceremoniál každoroční událostí sledovanou mnoha diváky u televizních obrazovek. Prý ale za fyziku moc Nobelovek Švédové zatím nezískali, zatím asi tak tři. Mají jich prý hodně za literaturu, okolo deseti. V tu chvíli jsem se v duchu modlil, ať se mne nezeptají, kolik Nobelovek za fyziku mají Češi. K mé velké úlevě se nezeptali...
 
Přibližně jednou za měsíc se na univerzitě konala větší akce, jakási diskotéka ve studentském domě, dá-li se to tak nazvat. Aby se jí mohl student zúčastnit, musel si v daný den koupit ve studentské budově vstupenku. Protože byl zájem obrovský a vyhrazený čas krátký, utvořila se záhy před studentskou budovou dlouhá fronta. Současně s tím byla nabídka akcí pro zahraniční studenty natolik bohatá, že na tentýž den vyšel i prodej vstupenek na zhruba pět dalších akcí. Tento prodej byl zajišťován ve třetím patře uvnitř studentské budovy a i zde rychle vyrostla fronta. Mnoho ve frontách čekajících studentů si dále nevzpomnělo, že ač je Švédsko pokroková země, kde se téměř vše platí kartou, neplatí totéž pro koupi vstupenek. Řešit nedostatek hotovosti šlo velmi elegantně výběrem z bankomatu, který se nacházel kde jinde než ve studentské budově. Tím vznikla třetí fronta, tentokrát v přízemí budovy, kam mezitím dosáhl konec druhé zmíněné fronty. Aby toho nebylo málo, tak se čekání ve frontách protáhlo až k poledni, kdy se studenti vraceli z přednášek a shlukovali se k obědu. Naneštěstí se oběd podával taktéž ve studetnském domě. Výdejní místa pro oběd byla dvě spolu s třetí alternativou v podobě blízkého baru. Náhodný návštěvník by při pohledu na studentský dům patrně jen těžko pochopil, proč se jedinou budovou zatraceně proplétá šest front lidí...
 
Zkoušky na Chalmers probíhají buďto formou diskuze studenta a vyučujícího, však v poněkud odlehčenější atmosféře než ji známe u nás, anebo stylem společných zkoušek pro celý ročník. Při těchto velkých písemných zkouškách jsou studentům v dané místnosti rozdány archy se zadáním a čistými papíry, jejichž hlavičku musí každý student pečlivě vyplnit. Při opravování jednotlivých písemek se dbá na zajištění anonymity studenta. Po celou dobu písemky pak na vás dohlížejí bedlivým okem více či méně staří pánové či dámy, kteří odpovídají na případné dotazy a na konci vybírají archy. Během zkoušky navíc kontrolují identitu každého studenta podle občanky či pasu. Při jedné ze zkoušek si jedna taková dáma pokročilého věku přišla zkontrolovat mou občanku a když si prohlédla mé jméno, podivila se a se zájmem se mne otázala, zda jsem z Čech. Zeptala se česky. Jednalo se o českou učitelku španělštiny a francouzštiny, která se asi tak před čtyřiceti lety provdala do Švédska a ve svých zhruba sedmdesáti letech tak kromě těchto dvou jazyků hovořila i plyně švédsky a anglicky. Říkala, že jsem první Čech, kterého si pamatuje, že by studoval na Chalmers. Nutno však podotknout, že tento rok na univerzitě studovalo Čechů a Češek okolo pěti.
 
První věc, která vám začne chybět po návratu domů je bezesporu pořádek a udržovanost švéských měst. Stav sice není stoprocentní, ale v porovnání s Českem se na ulici prakticky nesetkáte s pohozenými odpadky, počmáranými budovami či pochybnými existencemi, a to ani na okrajích města. Podobně by se přitom dalo zmínit i o dalších věcech. Ať už se rozhodnete vyjet do Göteborgu kvůli největšímu zábavnímu parku ve Švédsku, výletům trajektem na blízké ostrovy či mnoha městským parkům, rozhodně to stojí za to. Bohužel jsem neměl příležitost navštívit sever Švédska, několikadenní putování Stockholmem, Uppsalou či ostrovem Götland se středověkým městečkem Visby však poskytlo více než dostatečnou kompenzaci. Švédsko je jak po studijní, tak i po turistické stránce jasná volba.

 

Jaroslav Kysela, 5. ročník MF

Příspěvek z roku 2015.

Galerie

Zaujal vás tento článek? Podělte se o něj s ostatními!