Absolvent Jaderky

Ing. Hana Wurzelová

Když jsem se na gymnáziu rozhodovala co po škole, Jaderka pro mě byla jasná volba. Ale ani zdaleka jsem si nedokázala představit, jak moc se můj život za těch pár let změní. Vždycky mě bavily jazyky, orientační běh a matematika. Nicméně ani jazyky, ani sport jsem nechtěla studovat. Začala jsem se tedy zajímat o Matfyz a VŠE. Nakonec jsem shledala, že na VŠE by hrozilo nebezpečí degenerace vlivem přednášek jen tři dny v týdnu a že na Matfyzu by ze mě byl magistr a nikoliv inženýr, což se mi úplně nelíbilo. A tak jsem si našla na Jaderce obor Softwarové inženýrství, kde to vypadalo na celkem zajímavou matematiku. Kdybych tehdy jen tušila, co mě čeká.

Co si budeme povídat, první dva roky byly zkouškou ohněm. Většina spolužáků ukončila studium už během prvního semestru, což přece jenom člověku na optimismu nepřidá. A všechny ty algebry a matematické analýzy mě naučily trpělivosti a vytrvalosti ještě lépe než dlouhé orientační běhy bažinatými skandinávskými lesy.

Na druhou stranu jsem měla tu čest dělat šéfredaktorku nejlepšímu jaderňáckému časopisu Corpus Omne, hrát na Strahově fotbal s kolegyněmi jaderňačkami a poslední rok bakalářského studia strávit na Union College v USA. Prostě Jaderka mi dala možnost se rozvíjet i v naprosto nečekaných směrech a rozhodně jednou budu mít o čem vyprávět vnoučatům.

Po návratu z Ameriky jsem hodně přemýšlela, co chci vlastně po škole dělat. A teď se právě nacházím ve fázi hledání. Když to zkrátím, tak pracuji v Praze na stáži v IT konzultantském týmu McKinsey a začínám psát diplomovou práci v CERNu. Respektive do CERNu jsem nejdřív jela na letní školu, kde jsem jako programátor upravovala interface monitorovacích systémů datových uložišť společných pro všechny experimenty v CERNu. A taky jsem tam potkala spoustu úžasných lidí. Náhodou jsme se seznámili se skupinkou kolegů z katedry a v současnosti jsem součástí české IT skupiny pracující na experimentu COMPASS.

Kdyby mi někdo po maturitě řekl, co jednou budu dělat, rozhodně bych mu nevěřila. Uvidíme, kam mě život zavane příště.

Příspěvek z roku 2015.


Galerie