Studuje u nás

Bc. Tomáš Grabec

Ahoj, jmenuji se Tomáš Grabec a momentálně jsem studentem FJFI na katedře materiálů v navazujícím magisterském studiu.

Má cesta na fakultu byla celkem jednoduchá. Už na gymnáziu mě bavila fyzika a s matematikou jsem nemíval problémy. Ačkoliv v sobě mám trochu technického ducha, zvítězila fyzika samotná. Na rozdíl od ostatních spolužáků, kteří se stresovali, na kterou školu půjdou, na jakou se dostanou, kde všude ještě musí dělat přijímačky, jsem se já v odpovědi na klasickou otázku – „Kam po maturitě?“ – mohl dokonce pousmát a říct, „to je přece jasné – na Jaderku!“. Jistě, nabízely se i další možnosti, jak v Praze, tak mimo ni. Ano, měl bych to z rodného Slezska blíž do škol v Olomouci nebo Brně. Ale Jaderka svým portfoliem a ohlasy staršífch vyhrála na celé čáře. A ve správnosti výběru mě naše fakulta utvrzuje neustále!

První dva ročníky byly správně „našlápnuté“. Ačkoliv takhle bych to asi přímo v druháku neřekl. Volného času příliš nebylo, práce bylo neustále hodně, praktika ubíjely jednoho studenta po druhém svým neúprosným tempem každotýdenního měření a zpracovávání. Ale při pohledu do Bílé knihy jsem u zápisu nikdy nemohl jinak, než si stejně opět nabrat volitelné předměty v množství větším než malém. V prvních dvou letech jsem se tak krom zvládání stresu a neustálého pocitu vytížení naučil především jak pracovat, když je to nutné. Tedy, jak zabrat, když prostě nic jiného nezbývá. Ale taky jak si odpočinout, když se k tomu naskytne příležitost. A to je něco, co se člověk jinde jen tak nenaučí. Čas je důležitý pro každého z nás a naučit se jej efektivně využívat je snad to nejdůležitější, co nás může škola naučit.

Samozřejmě kromě vědomostí! O těch snad ani nemá cenu hovořit, protože žádný jaderňák se neubrání tomu, aby se do něj nedostalo široké spektrum znalostí, které se můžou i nemusí hodit v dalším studiu i po něm. Důležitý je také důraz na propojení všech znalostí, protože i ten pověstný „celkový mezioborový rozhled“ je věcí, která zdobí každého správného jaderňáka.

Ale dost již vzpomínání na začátky. Po trochu divokém období na začátku třeťáku (podle starého systému se volil obor právě v ten okamžik), kdy jsem si vyzkoušel pár týdnů na oboru informatická fyzika, jsem se přestěhoval na katedru materiálů. V ten moment již začala další fáze studia, která je na Jaderce tak proslulá – jen málokterý bývalý spolužák ze střední uvěří, že se učíte ve skupince tří, čtyř lidí. Jistě, po tom, co byl člověk zvyklý se vždy ukrýt někam dozadu ve velké přednáškové místnosti je trochu šok, když sedí v první řadě, protože jinou řadu prostě učebna nemá. Nicméně po krátkém překvapení následuje již jen pocit sounáležitosti. V prostředí takové katedry, jakou katedra materiálů je, jednoduše nelze nepatřit „do rodiny“. To je posíleno i „poloslavnostním“ svěřením klíčů od katedry po vstupu do čtvrtého ročníku. A když už krátce poté začíná další den tím, že člověk přijde na katedru a míří rovnou do kuchyňky, postavit vodu na kávu, pak ví, že tady je prostě dobře.

Nerad bych ještě přeskočil část mimokatederní, která je se studiem našeho oboru také velice spojená – a sice práce na výzkumných ústavech. Katedra samotná funguje jako výzkumný ústav a část studentů vypracovává své práce přímo pod pracovníky katedry. Druhá část studentů pak využije možnost se už od bakalářských prací do týmů např. na Fyzikálním ústavu, Ústavu fyziky plazmatu, Ústavu termomechaniky, ale i na jiných ústavech a výzkumných střediscích. Já osobně jsem skončil na posledním jmenovaném ústavu – tedy Ústavu termomechaniky. Tady, v laboratoři s velkým zastoupením absolventů fakulty, jsem vypracoval svou bakalářskou práci, a čerstvě také výzkumný úkol (pozn. pro čtenáře neznalé poměrů na FJFI – aby se student, již zvyklý na jisté pracovní vytížení, ve čtvrtém ročníku příliš nenudil, vypracovává se právě výzkumný úkol, jako menší projekt mezi bakalářskou a diplomovou prací, který ve většině případů tak říkajíc „chystá půdu“ právě pro psaní diplomové práce). Od obhájení bakalářské práce jsem také zaměstnancem ústavu na částečný úvazek, takže ačkoliv se čas strávený ve škole postupně snižuje, práce je vždy dostatek.

Jeden z posledních odstavců již věnuji budoucnosti – příští rok se chystám na Erasmus do Rakouska, přesněji do Lince. Díky svému umístění na Ústavu se podařilo dohodnout obohacení klasického pobytu v zahraničí, a to o vypracování diplomové práce pod vedením zahraničního školitele právě pod univerzitou v Linci.

Je také důležité ještě zmínit, že přesto všechno jsem díky širokému spektru na oborovém studiu stále ještě schopný pootevřít dveře svému technickému Já. Jistě, velká část studentů míří do akademické sféry. Neméně podstatná část studentů však pokračuje v technicky založených firmách na všech možných pozicích…

A tolik již tedy k mému dosavadnímu působení na fakultě. Nezbývá, než zodpovědět relativně zbytečnou otázku – „Šel bych na fakultu studovat, i kdybych se mohl rozhodovat ještě jednou?“ – na kterou nelze odpovědět jinak než „Určitě ano!“.

 

příspěvek z roku 2015

 

 


Galerie