Studuje u nás

Ing. Jiří Slabý

Jmenuji se Jiří Slabý, vystudoval jsem magisterský obor Optická fyzika (dnes Optika a nanostruktury). V současné době pracuji v Ústavu fotoniky a elektroniky Akademie věd, v týmu Optických biosenzorů a jsem doktorandem na Jaderce.
Tématem mé odborné činnosti je interakce světla s kovovými nanostrukturami. V těchto nanostrukturách může dojít k výrazné lokalizaci elektromagnetického pole skrze excitaci tzv. povrchových plazmonů. Díky nanometrovému stlačení světla můžeme vidět a zkoumat podobně malé objekty (jinak pro světlo nevidětelné) jako jsou například molekuly. Já osobně se zabývám modelováním, přípravou i použitím takových nanostruktur. Takže chvilku na výpočetním klastru počítám elektromagnetické pole, následně pomocí nejmodernějších metod v ultračisté laboratoři optimalizované nanostruktury vyrábím a charakterizuji, a pak na nich například měříme velmi malé koncentrace biochemických látek. Tohle třeba jednou umožní detekovat rakovinu u pacientů dříve než to umí lékaři teď. A jak jsem se k tomu všemu dostal?

O Jaderce jsem se dozvěděl na internetu někdy v maturitním ročníku, když jsem hledal, kde všude se dají studovat aplikované přírodní vědy a matematika. Možnost upravit si zaměření i po dvou letech mě velmi zaujala a zpětně ji beru jako obrovskou výhodu. Od svého tehdejšího učitele fyzikálního semináře jsem dostal kontakt na studenta, který tehdy Jaderku studoval. Měl jsem na něj tehdy asi milion dotazů založených především na obavě, jestli to jsem vůbec schopen zvládnout. Povzbudil mne a musím říci, že jeho odpovědi mně dodaly odvahu, abych si podal přihlášku.

Na dnu otevřených dveří a také ze stránek Studentské unie jsem se dozvěděl o letním studentském soustředění pro středoškoláky TCN. Řekl jsem si, že to je ta nejlepší možnost – získat informace o škole od samotných studentů Jaderky a už jsem se těšil na léto na – jak se ukázalo – báječných 14 dní v přírodě. Tam jsem zjistil, že moje obava, že Jaderňáci budou nějací nespolečenští jedinci, byla zbytečná. Celá Jaderka je totiž plná nejen fajn studentů, ale i přednášejících.

A pak léto skončilo a já jsem nastoupil do prváku. První rok je náročný, student neví co očekávat, jak moc se připravovat, jak to vypadá na zkoušce... K tomu poslouchá od starších legendy o zkoušejících a náročných zkouškách a nakonec se, když je sám zažívá, třeba vrací s Áčkem v indexu a říká si, že to zase tak strašné nebylo.  První dva roky se probírají zásadní základy, na kterých pak člověk staví. Umožňují zahrnout široký záběr témat a pak s patřičnými znalostmi upravit, co je Váš šálek kávy. Jaderka toho nabízí totiž hrozně moc.

Já jsem si vybral studium na Katedře fyzikální elektroniky (bak. studium  Fyzikální elektronika, mag. studium Optická fyzika – dnes Optika a nanostruktury). To mi umožnilo vstřebat poznatky ze všech klasických i moderních partií optiky a také jejich aplikací. Elektromagnetické záření je předmětem mnoha fascinujících jevů, které jako by byly předurčeny pro praktické uplatnění a o mnohých jsem na střední škole neměl vůbec tušení.
A právě možnost propojit fundamentální teorii s hi-tech praxí mi přijde velmi zajímavá. Důležitou se také ukázala spolupráce týmu Optické fyziky KFE FJFI a týmu Optických biosenzorů na ÚFE na zajímavém projektu.

Vysoká škola není jenom o učení, ale i o možnosti se pobavit s přáteli a případně se seberealizovat, např. v rámci aktivit studentské unie. Od příchodu na Jaderku jsem se mnoho let organizačně podílel na letním studenském soustředění TCN pro středoškoláky. Zahrál jsem si hospodského měšečka v Bažantrikulaci (tradiční vítání a pasování bažantů na opravdové Jaderňáky), hrál jsem i v premiérách a zároveň derniérách her na fakultním plese Všejaderná fúze. Společně s dalšími Jaderňáky jsem také připravoval tradiční hru po Praze tzv. Víkendovku pro prváky a také jaderňácký běh příznačně nazvaný (4pí – epsilon) km. Zároveň jsem aktivní ve fakultní samosprávě. Jednoduše, člověk se tu nenudí ani  mimoškolně.

Jaderka prostě stojí za to!

Příspěvek z roku 2016.

 


Galerie