Přednáší u nás

doc. RNDr. Jan Mareš, CSc.

Když jsem Vás oslovil s žádostí o rozhovor pro Corpus Omne, nepovažoval jste se za příliš zajímavého. Proč si myslíte, že jste z hlediska fakulty nezajímavá osobnost? Jste přece vedoucí katedry matematiky.

To bylo dáno mou vrozenou skromností. Ostatně z funkce jakéhokoli vedoucího ještě neplyne jeho zajímavost. Ale pokusím se něco zajímavého říci.

Jak jste se vlastně dostal k matematice? Z pohledu dnešní mládeže je matematika nutné zlo. Byla tato situace i v době, kdy Vy sám jste byl studentem?

Odmala jsem prý dobře počítal, což se časem nějak vytratilo. Na gymnáziu (tehdy všeobecně vzdělávací střední škole) jsem uvažoval o více možnostech, také o matematice, přičemž mě lákalo ne počítání, ale poněkud nejasná představa, že ve vyšší matematice jde o studium nějakých velmi obecných struktur a hodně abstraktních prostorů, což se nakonec celkem potvrdilo. A k té druhé podotázce: Matematika byla strašák i tehdy, ale stejně tak – pro mě – třeba chemie. Myslím, že v obou případech je to do značné míry předsudek – dotyčný se zasekne, zalekne a vlak přes to už nejede. Přitom si myslím, že pokud není člověk nějaký absolutní antitalent, tak by měl středoškolskou matematiku, když už má na studium gymnázia, zvládnout obdobně jako jiné předměty. Co mi však opravdu vadí je, když se lidé na významných postech veřejně chlubí tím, že jim matematika nešla, ale přitom nikdo se nepyšní tím, že si např. plete měkké i a tvrdé y.

Celý rozhovor čtěte v Corpus Omne z října 2011.


Galerie