Absolvent Jaderky

Ing. Milena Svobodová, Ph.D.

Matematika mě bavila odjakživa – prostě kam až moje paměť sahá… Nicméně když jsem ve čtvrťáku na gymplu vybírala, co půjdu studovat, měla jsem pocit, že by to mělo být radši „něco praktického“. Nejdřív mi našeptávala ségra, která byla zrovna v prváku na ekonomce, jak je to tam super, a přesně pro mě. Chvíli jsem tomu i věřila, ale pak se mi to líbit přestalo – když jsem pozorovala, co se tam učí, jak se tam se studenty zachází… začalo se mi to zdát jako taková „továrnička na inženýry“. Naproti tomu jaderka se tvářila jako škola s individuálním přístupem ke každé studentské dušičce, což bylo velmi sympatické. Ještě zbývalo překonat strach z toho, že to tam bude moc těžký a nezvládnu to, a taky vydržet všechny ty zbytečné komentáře od příbuzných a známých – jako třeba „co budeš s matematikou pak v životě dělat“, „k ničemu ti to nebude“, a tak všelijak podobně. No prostě jsem si řekla, že to zkusím, a uvidí se, jestli to má cenu, nebo ne.

Během prváku na jaderce jsem zjistila, že studium sice není úplně lehké, ale při troše snahy to půjde. Taky atmosféra na fakultě se mi líbila – přístup ke studentům (tedy k těm aspoň trochu pracovitým) opravdu byl velmi vstřícný. Takže na otázky „k čemu mi to bude“ jsem odpovídala „baví mě to, a to snad stačí“, a věnovala jsem se studiu. Je pravda, že i my „matematické dušičky“ jsme během prvních dvou ročníků musely přetrpět jistou nezbytnou dávku fyziky, ale dalo se to vydržet. Pochytila jsem i velmi jemný základ z programování a algoritmizace, což se nikdy neztratí… Od třeťáku do páťáku už to byla samá matematika – sice úplně jiná, než jsem si předtím na gymplu vůbec dokázala představit, ale v mnoha ohledech zajímavá, taky dost teoretická.

Proto jsem pak po skončení studia byla zvědavá, jak se naplní všechny ty chmurné předpovědi mých příbuzných a známých o tom, že se ze mě stane nepoužitelný teoretik – a tak jsem zamířila do praxe, konkrétně do bankovnictví. Ovšem obchodník se tam ze mě nestal - a nestane se asi nikdy… Začala jsem působit v segmentu obsluhy korporátní klientely, nejdřív v oblasti úvěrování (produkty, procesy, systémy), později v controllingu, reportingu a plánování. I když korporátní bankovnictví je pestré a zajímavé, po sedmi letech jsem začala mít pocit, že je čas učit se zas něco nového, a zamířila jsem do jiného světa – konkrétně do IT provozu. Servery, storage, sítě a tak všelijak podobně – takže pro začátek si sice připadám jako Alenka v říši divů, resp. jako Jen ze seriálu  IT Crowd, ale ono to půjde… Toho bohdá nebude, aby se jaderňák techniky bál…!

Příspěvek z roku 2010.


Galerie