Absolvent Jaderky

Ing. Daneš Burket, Ph.D.

Ing. Daneš Burket, Ph.D., je v současné době prezidentem České nukleární společnosti.

 

Na konci osmdesátých let jsem ještě coby student náchodského gymnázia navštívil den otevřených dveří na FJFI. Od té chvíle jsem měl o svém budoucím směřování jasno. Moderní studijní obory, kvalitní akademický sbor, špičkově vybavené laboratoře a na tehdejší dobu obdivuhodný záběr mezinárodní spolupráce – to byly důvody mého jednoznačného rozhodnutí.

První dva roky studia pro nás nebyly snadné, ale dnes jsem přesvědčený, že právě kvalitní matematicko-fyzikální základ, který na jaderce studenti dostanou v kombinaci s pevnými nervy, které každý student při zkouškách z matematické analýzy a lineární algebry procvičí, jsou klíčem k budoucímu úspěchu. Ať už se potom student a následně absolvent věnuje v životě čemukoliv, tento základ v mnoha aspektech využije. To je důvod, proč jsou absolventi jaderky úspěšní nejen v jaderně-fyzikálních oborech, ale i v ekonomice, manažerských pozicích nebo podnikání – příkladů bychom našli mnoho.

Potom už přišel kýžený třetí ročník, kdy jsme se rozdělili do specializací. V té době se na fakultě spouštěl školní reaktor, který jaderce ještě přidal na výjimečnosti a nám studentům obrovsky rozšířil možnosti. Nemohu v této souvislosti nevzpomenout na profesora Karla Matějku, který měl největší zásluhu na prosazení a úspěšném uvedení do provozu našeho Vrabce, jak všichni důvěrně toto experimentální zařízení nazýváme.

Čili i volba tématu diplomové práce byla jasná – prováděl jsem experimenty zaměřené na studium dutinového koeficientu reaktivity, což je jednodušeji řečeno studium vlivu „zředění“ moderátoru na kritičnost reaktoru, nebo zcela laicky pozorování vlivu vzniku varu na výkon reaktoru. Tehdy jsem využil svoje zkušenosti z dětství coby mladého akvaristy a do školního reaktoru jsme nainstalovali vzduchovací kameny, kterými jsme imitovali var. Tento experiment byl nejen zajímavý, ale především krásný – při pozorování tisíců bublinek stoupajících z modré hlubiny reaktoru směrem k hladině se nám skoro tajil dech. Těší mě, že tento experiment má dodnes na školním reaktoru úspěch.

Potom už jsem trochu prozaicky nastoupil na Jadernou elektrárnu Dukovany, kde jsem třináct let působil v nejrůznějších pozicích v odboru reaktorové fyziky. Věnoval jsem se výpočtům neutronově-fyzikálních charakteristik a nejrůznějších nestandardních provozních stavů – například když jsme analyzovali možnosti regulace výkonu reaktoru pro poskytování podpůrných služeb v elektrizační soustavě. Zajímavé bylo podílet se na výměnách paliva, kde jsem konečně viděl skutečné Čerenkovovo záření – tady bych znovu vzpomenul profesora Matějku, se kterým jsme mnohokrát večer po setmění zírali do školního reaktoru a pozorovali, zda z Vrabce skutečně vychází modré světlo. Mám ale obavu, že když jsme se tehdy radovali, že ho skutečně vidíme, bylo spíš přání otcem myšlenky :-)

No a protože se říká, že po deseti letech by měl člověk uvažovat o změně, využil jsem v roce 2007 nabídky stát se ředitelem sekce technická podpora v divizi výroba ČEZ, a. s. Tím pro mě fyzika téměř skončila, ale na druhé straně se přede mnou otevřely nové zajímavé obzory. Dnes má můj útvar v zodpovědnosti pel-mel činností zahrnující řízení životnosti včetně programu prodlužování životnosti elektráren (známý pod zkratkou LTO), zajištění technických kontrol a diagnostik, IT podporu elektráren a řízení dokumentace a to všechno nejen pro jaderné, ale i pro uhelné a vodní elektrárny. A tady se dostávám na začátek – můžu potvrdit, že absolvent jaderky je díky kvalitnímu vzdělání a výborné průpravě, kterou mu naše škola dá, skvěle připraven být úspěšný v jakémkoliv oboru lidské činnosti.

Přeji všem studentům nebo těm, kteří zatím o studiu na jaderce jen uvažují, aby se o tom jednou mohli sami přesvědčit – a věřte, že se přesvědčíte!

Příspěvek z roku 2014.


Galerie