Přednáší u nás

prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc.

Profesor ČVUT- Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, katedra inženýrství pevných látek. Experimentální fyzik, obor fyzika pevných látek, specializace strukturní rentgenografie-využití difrakce záření k diagnostice zbytkové napjatosti materiálů.

Čestný doktor Siberian State Aerospace University in Krasnoyarsk, nositel Felberovy medaile ČVUT I. stupně, Čestné medaile Vojtěcha Náprstka AV ČR za zásluhy v popularizaci vědy a Bolzanovy medaile Společnosti pro dějiny věd a techniky.

O náhodě a kariéře

Náhodou rozumíme sběh událostí bez vzájemné souvislosti, z nepředvídaných příčin. Ať své činy plánujeme jakkoliv, vždy je v nich místo pro náhodu. Spolehnout se na ni sice nedá, vůbec ji nepřipustit je ovšem také málo prozíravé. A to nejen při vědecké práci, ale v životě vůbec.

Když jsem před maturitou v roce 1954 přemýšlel, co budu studovat dál, dostaly ode mne nejvíce hlasů hned dvě fakulty, filozofická a matematicko - fyzikální.

Nakonec rozhodla náhoda, vlastně brožura Františka Běhounka K jádru hmoty, vydaná Jednotou československých matematiků a fyziků. Autor v úvodu sliboval, že je psána přístupnou a na středoškolské vědomosti navazující formou, mně se jí však podařilo s porozuměním dočíst teprve koncem druhého semestru na univerzitě.

Náhoda prý vzniká zvláštním propojením dvou a více nutných jevů či procesů. Něco pravdy na tom jistě bude. Díky Františku Běhounkovi jsem v osmnácti letech potkal jadernou fyziku a pět let nato právě jeho jako examinátora při zkoušce z dozimetrie zajímalo, jak je naše známost vážná.

S diplomem osvědčujícím vysokoškolskou kvalifikaci promovaný fyzik - obor jaderná fyzika jsem v září 1959 nastoupil na Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT k profesoru Václavu Petržílkovi. Neuplynul však ani rok, když mě při jednom zcela náhodném setkání náš teoretický fyzik docent Luboš Valenta doporučil doučit se k jaderné fyzice ještě pevné látky. Dal jsem si poradit a přestoupil na nově ustavený kabinet, pozdější katedru fyziky pevných látek. Užší specializaci za mne zvolila náhoda. Docent Valenta byl magnetik, zajímaly ho proto možnosti určování magnetických struktur pomocí neutronové difrakce. Jelikož neutronografická metodika má hodně společného s rentgenografií, vyslala mě katedra na zkušenou do laboratoře rentgenové difrakce v Ústavu technické fyziky ČSAV.

Díky náhodě, tentokrát zcela mimořádně příznivé, jsem se stal aspirantem vynikající fyzičky profesorky Adély Kochanovské, pod jejím vedením vypracoval kandidátskou disertaci a zvolil téma habilitační práce i monografie, která splňovala požadavky na velký doktorát. Mým osudem je od té doby rentgenografie a její technicky důležitá aplikace - tenzometrická analýza. 
Také za svou druhou profesi vděčím náhodě, dlouhým večerům na Sibiři, kde jsem v zimním semestru 1993 - 1994 posluchačům Aerokosmické univerzity přednášel fyzikální krystalografii. A protože příběhy o životních vítězstvích i prohrách evropských filozofů, přírodovědců, techniků a fyziků, které jsem tehdy začal psát, u našich médií obstály, mám už patnáct let své pravidelné čtenáře a posluchače.

Že jsem v mládí nešel studovat literaturu, ale fyziku, byla šťastná náhoda, stejně jako okolnosti, které mě přivedly k psaní prvních esejů. Dnes je pro mne publicistika už víc než jen koníčkem. Potvrzuji pravdivost slov Ernesta Hemingwaye: Nejdříve je nutné naučit se tomu, o čem píšeš. Potom je třeba naučit se psát. Na jedno i na druhé padne celý život.

Příspěvek z roku 2010.


Galerie