Přednáší u nás

doc. RNDr. Jan Mlynář, Ph.D.

Zvládnutí termojaderné fúze nejen že nabízí naději z hlediska výroby energie v „bezfosilní“ budoucnosti, ale je zároveň i jasnou, dobře definovanou výzvou pro špičkové techniky a fyziky. Zvládneme postavit spolehlivý reaktor? Máme na to? O tomto fascinujícím tématu jsem se dočetl už na střední škole. To se do provozu uváděl velký evropský tokamak JET, který mi tenkrát přišel spíš jako legenda z mýtické Anglie, kam se člověk prakticky nemohl dostat.

V té době mě zaujala i řada dalších velkých témat fyziky, a proto jsem se rozhodl pro studium na MFF UK. To sice nebyla lehká škola, ale naštěstí jsem si kazil mládí studiem docela rád. Diplomovou práci jsem už dělal na tokamaku CASTOR (dnešní tokamak Golem). Na MFF UK jsem pokračoval i doktorandským studiem, v disertační práci jsem se věnoval tomografii plazmatu. Mimo jiné jsem v ní zpracovával data i ze švýcarského tokamaku TCV.

Po vojenské službě (nezajímavé) a dvouleté práci v ČEZ (zajímavé)  se na tokamaku TCV naskytla možnost „postdoc“ pobytu. V Lausanne jsem pracoval do konce roku 2002. Poté přišla nabídka, která se neodmítá – na tříletou (a později o rok prodlouženou) práci v mezinárodním koordinačním týmu na mém „mýtickém“ tokamaku JET. Do konkurzu mě doporučil Ústav fyziky plazmatu AV ČR, ve kterém dnes pracuji na nově instalovaném tokamaku COMPASS. Práce na evropském JET mě v podstatě ničím nezklamala, a proto v ní pokračuji i nyní na dálku. Díky rozhodnutí sedmi mocností vybudovat ITER – a ještě k tomu ve Francii – je teď ve výzkumu fúze úkolů i sil víc než dříve.

Ve vztahu k Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT oceňuji především její pružnost – jestli škola může mít chuť do života, pak FJFI ji má. Zaměření „Fyzika a technika termojaderné fúze“ je ve světovém měřítku novinkou, a fakulta se tak zařadila do přední řady pomyslného pelotonu evropských univerzit ve výuce fúze (ty dnes spolupracují v rámci konsorcia FUSENET) a půjde již „jen“ o to, zda budeme ostatním také stačit. A tak mohu na FJFI  dělat to, co mě velmi baví – v rámci přednášek se studenty procházet to nejzajímavější z našeho oboru. Vzhledem k současnému množství úkolů fúzního výzkumu a kvalitě našich studentů mám jistotu, že je to práce užitečná.

Příspěvek z roku 2010.


Galerie