O fakultě

Počátkem listopadu 1951, kdy bylo na První národní konferenci fyziků v Liblicích dohodnuto, že se další rozvoj fyziky u nás soustředí na fyziku pevných látek a jadernou fyziku, měla radioaktivita v českých zemích už půl století své historie za sebou. V létě roku 1898 objevili manželé Curieovi v jáchymovské uranové rudě polonium a radium, za osm let nato (1906) byly do provozu uvedeny první jáchymovské radioaktivní lázně, po 1. světové válce (1919) v Praze otevřen Státní radiologický ústav a roku 1946 Laboratoř pro nukleární fyziku. Potom už na výchovu jaderných fyziků, chemiků a techniků tradiční instituce nestačily, bylo třeba založit samostatnou fakultu. Naštěstí jsme k tomu měli několik povolaných, kteří se vyučili u velkých evropských fyziků a chemiků. František Běhounek poslouchal v Paříži přednášky Marie Curieové-Skłodovské1, Václav Petržílka byl stipendistou v cambridgeské Cavendishově laboratoři vedené Ernstem Rutherfordem2, Vladimír Majer získal cenné zkušenosti u György Hevesyho3 a Čestmír Šimáně u Fréderica Joliota-Curieho4.

Dějiny Jaderky mají svůj počátek na jaře 1955, kdy byla Ministerstvem školství a kultury ustavena Komise pro vypracování návrhu na přípravu odborníků v jaderné fyzice, jaderné chemii a jaderném inženýrství. Za několik týdnů Komise předložila návrh na zřízení Fakulty technické a jaderné fyziky (FTJF  studenty překřtěná na „​fujtajfl") v rámci Univerzity Karlovy (UK), dne 25. srpna 1955 vyšlo příslušné nařízení vlády a 6. září 1955 byla v Karolinu na nové fakultě slavnostně zahájena výuka. Přes počáteční obtíže začaly od podzimu 1955 nejen přednášky prezenčního studia, ale internátním způsobem v hořínském zámku u Mělníka i postgraduální kurs jaderné techniky. Nějaký čas měla škola všechno – od místností, nábytku, přístrojů až po učitele – vypůjčené od sesterské Matematicko-fyzikální fakulty UK a s výukou museli pomáhat i pracovníci z fakult Českého vysokého učení technického (ČVUT), Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) a z plzeňské Vysoké školy strojní a elektrotechnické (VŠSE). Nepříznivá prostorová situace se výrazně zlepšila v létě 1956, kdy studenti i učitelé mohli z provizoria na Ovocném trhu odejít do budovy v Břehové ulici č. 7.

První léta tvořily fakultu jen 3 tzv. směrové katedry: jaderné fyziky (vedoucí Václav Petržílka, jaderné chemie (František Běhounek) a jaderného inženýrství (Bohumil Kvasil). Už po čtyřech letech se ukázalo, že výchova jaderných specialistů vyžaduje úzké propojení matematiky, fyziky a chemie s technickou praxí a také vyšší úroveň inženýrské práce ve strojních, elektrotechnických a stavebních oborech. Jako fakulta fyzikálně inženýrského charakteru byla proto FTJF v srpnu 1959 převedena z nejstarší středoevropské univerzity5 na nejstarší evropskou civilní polytechniku − České vysoké učení technické 6. Svůj současný oficiální název Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUTJaderka od 18. 7. 1968.

Prvních 63 jaderňáků, kteří absolvovali FTJF v roce 1960, mohlo studovat jen tři zaměření: jadernou fyziku, technickou fyziku nebo jadernou chemii; v akademickém roce 2014/2015 je možností volby pětkrát víc.

Kdo se pilně učí, je po třech letech bakalářem (Bc.) a za další dva inženýrem (Ing.). Ti, co se s fakultou ani potom nechtějí rozejít, mohou pokračovat ve čtyřletém doktorském studiu a získat titul doktora filozofie (Ph.D.).

Pro první stupeň – bakalářský studijní program – připravila fakulta pestrý výběr 16 oborů: matematické inženýrství, matematická informatika, informatická fyzika, aplikace softwarového inženýrství, aplikovaná informatika, jaderné inženýrství, dozimetrie a aplikace ionizujícího záření, experimentální jaderná a částicová fyzika, radiologická technika, inženýrství pevných látek, diagnostika materiálů, fyzika a technika termojaderné fúze, fyzikální elektronika, laserová a přístrojová technika, fyzikální technika, jaderně chemické inženýrství.

Stejný počet oborů najdou i uchazeči o inženýrský titul. Většina magisterských studijních programů navazuje na bakalářskou nabídku, přibývají však i nové, např. aplikované matematicko-stochastické metody nebo optika a nanostruktury.

Doktoráty jsou udělovány v oborech matematické inženýrství, fyzikální inženýrství, radiologická fyzika a jaderná chemie.

Výuku na fakultě zajišťují pracovníci 10 kateder7 a řady ústavů Akademie věd ČR, a to jak v Praze, tak pro bakalářské studium v oboru aplikace softwarového inženýrství také na detašovaném pracovišti v Děčíně. Co všechno se dá na FJFI studovat, kdo a v jakém rozsahu jednotlivé předměty přednáší, je podrobně uvedeno ve Studijních oborech.

Jaderka není ovšem jenom špičkovým pracovištěm pedagogickým, ale i vědeckým. V oblasti inženýrských aplikací přírodních věd spolupracuje s českými vysokými školami a vědeckými institucemi i s pěti desítkami zahraničních univerzit z více než dvaceti zemí celého světa. Na mnoha vědeckovýzkumných aktivitách se podílejí i studenti vyšších ročníků.

Co dodat na závěr? Jaderňáci jsou na svou alma mater oprávněně hrdi. Studium je sice náročné, když však skládají při promoci slavnostní slib, mohou se bezvýhradně ztotožnit s nápisem na děkanském žezle Felix qui potuit rerum cognoscere causas − Šťasten, kdo mohl poznat příčiny přírodních jevů. (Vergilius)

Autor: prof. RNDr. Ivo Kraus, DrSc. (text je z akademického roku 2014/2015, kdy Jaderka slaví 60 let od svého založení)

 


1 Marie Curieová-Skłodowská (1867-1934), fyzička a chemička polského původu, laureátka Nobelovy ceny za fyziku v roce 1903 (spolu s Pierem Curiem) za výzkum záření objeveného prof. Henri Becquerelem a Nobelovy ceny za chemii v roce 1911 za objev radia a polonia.

2 Ernst Rutherford (1871-1937), britský fyzik novozélandského původu, laureát Nobelovy ceny za chemii v roce 1908 za výzkum rozpadu prvků a chemii radioaktivních látek.

3 György Hevesy (1885-1996), maďarský radiochemik, laureát Nobelovy ceny za chemii v roce 1943 za práce na využití izotopů jako značkovačů při chemických procesech.

4 Frédérick Joliot-Curie (1900-1958), francouzský fyzik, laureát Nobelovy ceny za chemii v roce 1935 (spolu se svou ženou Irène Joliotovou-Curieovou) za syntézu nových radionuklidů.

5 Zakládací listina pražského obecného učení, kterou vydal římský král Karel z moci českého panovníka, má datum 7. dubna 1348.

6 Dne 18. ledna 1707 na návrh fortifikačního odborníka Christiana Josefa Willenberga (1655-1731) poručil u nás římskoněmecký císař, český a uherský král Josef I. „inženýrské umění instruovati a vyučovati“. Za deset let potom, 9. listopadu 1717, vydali čeští stavové dekret, kterým zřizovali inženýrskou profesuru a jmenovali Willenberga jejím prvním profesorem.

7 Katedra matematiky, fyziky, jazyků, inženýrství pevných látek, fyzikální elektroniky, materiálů, jaderné chemie, dozimetrie a aplikace ionizujícího záření, jaderných reaktorů, softwarového inženýrství (v Praze i v Děčíně).