Jiří Král si to namířil na Jaderku po šesti letech na gymnáziu s humanitním zaměřením, a je tedy živoucím důkazem, že rozhodnutí jít za exaktními vědami lze učinit v podstatě kdykoliv. Na letmý moment, na výměnném ročním pobytu v USA namísto septimy, přičichl ke kráse věd a už ho to nepustilo. V užším výběru byla ještě biotechnologie, ale Jaderka nakonec vyhrála (protože odpustila přijímací zkoušku díky průměru ;) ).

Během studia se rychle zapojil do jaderňácké komunity. Ta je mimochodem jedna z nejaktivnějších, které do dnešních dní potkal. Začal pomáhat s věcmi pro kateru fyziky, zastupoval studenty v akademickém senátu ČVUT a byl jedním ze tří lidí, kteří zakládali portál, kde právě brouzdáte.

Zlomový okamžik pro budoucí směřování přišel ve třeťáku, kdy se provalilo, že umí programovat, a byl vyslán do italského Turína vyvíjet řídicí systém pro křemíkové driftové detektory (SDD) právě kompletované pro experiment ALICE v CERNu. Do konce studia vyvinul kompletní řidicí systém pro SDD, který v CERNu slouží dodnes. Dimplomovou práci paralelně s tím obhájil na analýze experimentálních dat ze srážek těžkých iontů na experimentu STAR v americkém Brookhaven National Laboratory.

Po absolvování byl uloven finskou University of Jyvaskyla, kde se pustil do práce na doktorátu. Během doktorského studia pokračoval na experimentu ALICE a začal se zabývat především analýzou fragmentace jetů a vlivu (studeného) jaderného média po srážce iontů a protonů na ni. Pro experiment dále vyvinul fotonový trigger (systém rozhodující v řádu desítek nanosekund o zahození nebo zaznamenání srážky v experimentu), stal se expertem na elektromagnetickou kalorimetrii, sloužil dvě periody jako zástupce koordinátora běhu experimentu a několik let jako expert radiační ochrany. PhD obhájil v roce 2014 s profilem experimentálního fyzika, který díky procesu započatému na Jaderce rozumí i vývoji hard-firm-soft-ware (rozšíření znalostí, jež může budoucím studentům vřele doporučit).

Po ukončení kontraktu ve Finsku nastoupil v CERNu jako fellow na urychlovačovém oddělení (Beams department), kde vyvíjí zažízení pro urychlovače SPS a LHC. Je rád, že se po deseti letech s kufrem v ruce konečne usadil na pár let na jednom místě a těší se časem na návrat do Čech.

Jeho největší zálibou je dělat život rozmanitým, ideálně v kolektivu. I přes náročnost doktorského studia se mu podařilo pár koníčků zachovat. Do práce jezdí na kole, snaží se hrát na piáno, má sklípek plný vína, pořádá časté BBQ party, rád si po partii squashe zaplave a občas řídí letadlo. Velkou zálibou je i propagace skvělých výsledků částicové a jaderné fyziky, speciálně mezi středoškoláky, na které cílí i posledních dvanáct let jako dobrovolník neziskovky AFS. Těší se, až se v CERNu potkáme, ať už na návštěvě a nebo jako kolegové.