Po ukončení studia na FJFI ČVUT (1985) se zpočátku zabývala problematikou přírodních zdrojů záření, po havárii jaderné elektrárny v Černobylu v dubnu 1986 problematikou související s monitorováním radiační situace, vnitřní kontaminace osob a otázkami souvisejícími s havarijní připraveností státu pro případ radiační havárie. Později se zapojila do řešení obecné problematiky ochrany před ionizujícím zářením a podílela se na přípravě právních předpisů v této oblasti. Od května 1996 pracovala jako ředitelka Státního ústavu radiační ochrany. Na základě rozhodnutí vlády ČR byla dne 1. 11. 1999 jmenována předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Zúčastnila se řady expertních misí MAEA zaměřených na zlepšování dozorného rámce v oblasti radiační ochrany a jaderné bezpečnosti v rozvojových zemích (Arménie, Moldávie, Uzbekistán, Ukrajina, Jordánsko, Pákistán, Čína apod.)

V květnu 2002 ukončila postgraduální doktorské studium na FJFI ČVUT v oboru jaderná fyzika obhajobou doktorské dizertační práce na téma „Vybrané metody mapování kontaminace rozsáhlých území radionuklidy“. Je členkou vědecké rady Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě, vědecké rady Ústavu jaderného výzkumu Řež, a.s., a vědecké rady Centra výzkumu Řež, s.r.o. Dále je zástupcem ČR v Poradním výboru pro jadernou bezpečnost generálního ředitele MAAE a předsedkyní Asociace západoevropských jaderných dozorů (WENRA).